Nové číslo na konci | Vendula Jirmannová

pondělí, ledna 07, 2019

Nové číslo na konci


Nový rok, stejná já. Instagram zaplavený poohlédnutím se za uplynulý rok. A já se tomu také nevyhnu. Jen ne na instagramu, nýbrž na blogu. A ne 1. 1., ale 7. 1. A ačkoliv to jako každý rok opět neskutečně rychle uběhlo, nechápu, kam se všechny ty věci nacpaly. Mám dojem, jakoby včera bylo všechno stejné jako dnes. I předevčírem. A jak tak pokračuji, pořád je vše stejné. Ale přeci jen 1. 1. 2018 bylo vše jinak.



Začátek roku byla docela divočina. Nebýt mi dvacet, tak asi i napíšu, že se mnou házela puberta. Dost jsem si rovnala psychiku a snažila se mít se opět ráda. Skončila jsem se školou. Stálo mě to spousty slz a nervů, ale bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat. Začala jsem opět hodně číst a zamilovala jsem si Patrika Hartla. Zároveň jsem stres ventilovala při malbě. Zažila jsem i svůj první a poslední protest na Václaváku. Dostala jsem i pár pracovních nabídek, ale nakonec skončila s Klapi. A pořád pro ni dělám. A jsem šťastná - dělám práci, kterou jsem si prvotně myslela, že budu dělat až po studiu.



V lednu jsem také navštívila Miláno, kam jsem vzala své rodiče. Je krásné, ale Řím je Řím.




Hodně jsem se otrkala a přestala se stydět chodit sama nejen do kaváren, ale i do galerií. A navštívila poprvé Velké Pavlovice. Aneb vinař/fotograf na Moravě.




Zažila jsem první koncert Pink Floydů, kde jsem se minula s Milým. O den. A stěhovala se. A začala šít a přešívat.





Koupila jsem si zrcadlo, které jsem neměla jak dovézt domů. A tak jsem ho táhla MHDčkem. A děsně se proneslo a já ještě tak týden nehýbala s rukama. Bedříšek podstoupil operaci a já si zamilovala bun bo nam bo. A taky jsem objevovala střechy Prahy ze střechy Lucerny.




Pozorovala jsem krvavý měsíc a navázala jsem nejkrásnější spolupráci s Annabelle Minerals. Občas jsem si půjčovala longboard a pak si pořídila vlastní. No mockrát jsem ho nevyužila.




Zažila jsem zcela první a snad ne poslední Colours of Ostrava. Vědět, že bylo pod panem premiérem, asi bych tam tenkrát nejela. A díky bohu, že letošní nebudou, tím pádem mám dveře vlaku otevřené.



O pár dní jsme se s Milým minuly v krásném Českém Krumlově, kam jsem se po dlouhé době opět vrátila.



Navštívila jsem nádhernou Vídeň.


S bolavým kolenem jsem poprvé zdolala vrchol Sněžky.


Začala jsem pracovat pro českou módní značku Eiri.






Začala jsem pracovat na sobě a změnila vlasy. Občas se piknikovalo a snídalo na terase.



Po dlouhé době jsem byla v kině. Od té doby jsem tam byla snad ještě pětkrát. Hodně se pilo víno a pan milý se opravdu stal mým Milým.




Opět jsem se nechala tetovat, jela s týmem na Moravu a objevovala krásnou Kutnou Horu.


V říjnu jsme se bohužel rozloučili se zlatíčkem Cliffem.





Popadli jsme pasy a opět po roce se sešli se ségrou. Tentokrát ne jako loni ve Francii, ale rovnou v Indii. Loni to byly žádosti o ruku, letos svatba.


Podstoupila jsem operaci kolene, abych mohla opět zdolávat vrcholky hor a běhat.



Pobalila jsem kufry do obrovského kufru a opět se přestěhovala. Za mým Milým.
SHARE:

1 komentář

Blogger Template Created by pipdig