Jak se z toho nepo.. nezbláznit | Vendula Jirmannová

neděle, srpna 12, 2018

Jak se z toho nepo.. nezbláznit


Všimla jsem si, že kdykoliv upadnu do špatné nálady, kterou by někdo pravděpodobně nazval depkou, mám potřebu se kreativně vyblbnout. A je mi zcela jedno, jestli si budu kreslit nebo budu psát. Prostě to ze sebe musím dostat. Neskutečně mě to uklidní a hodí zpátky do pohody. No a vy jistě správně tušíte, že nyní nastal ten moment. A neptejte se proč. Já sama nevím. Sice tuším, ale nevím. Od rána přemýšlím a kupím si myšlenky, o kterých vím, že ne všechny tu budou zmíněny. Zapomínám. Od nedávného rozhovoru s jedním člověkem se mi v hlavě utvořil chtíč vám sepsat ani ne tak rady, spíš jako mé myšlenky, jak se nezbláznit z dnešního světa. Takže jehla dopadá na desku, Bítlsáci mi k tomu zpívají a hrají, popíjím yerbu a jdu se prohrabovat ve své hlavě a svých myšlenkách.
Asi jsme si již všechny všimly, že 90-60-90 pominulo. Dnešní trendem je možná nějakých 110-50-80. Velká pevná symetrická prsa, v ideálním případě přírodní. Jenomže která je má od přírody tak velká, když ručička váhy nepřesáhne padesát kilo? Takže šup s nimi pod kudlu. Pořádně uzoučký pas, na kterém budeme šortky krabatět páskem s Gucci sponou z jeho poslední kolekce. No a v neposlední řadě malý kulatý zadeček, ze kterého se tyčí směrem dolů hubeňoučké tyčky s pořádnou mezerou mezi stehny. Žádné strie, žádná celulitida. Fuj! Sprostá slova. Tak nějak vypadá instagram každé, nemyslím si že druhé, spíše čtvrté slečny. Protože zbytek jsou fotografky, tatérky a v nejlepším případě mámvpičiholky. No ale tohle jsou věci, o kterých se dnes už díky bohu mluví a většina se tváří, že jsou vůči tomu odolné. Jaká je ale realita? Podívejme se na to z mých očí.
Ráno vstanu přesně na budík. Sedmá hodina, jsem krásně vyspalá, nepamatuji si o čem se mi zdálo. Podívám se do zrcadla a vidím, že se mi na pleti neobjevil žádný nový pupínek. "Paráda," pomyslím si. Moje pleť se konečně uklidnila. Koukám se na sebe dále. Mám nekrotitelné afro, ale mám vlasy a mám jich dost. Mám dvě velké oči s hezkou, ač neidentifikovatelnou, barvou. Mám dvě sice malá, ale pevná a symetrická prsa. Ploché břicho, které zdobí malý stříbrný piercing. Mám sice boky na kterých se podepsalo dospívání v podobě strií, ale mám křivky, jsem žena. Mám postavu hrušky. Sice větší, ale pevný zadek. Nejsem rozhodně tlustá, mám hezkou postavu a jsem zdravá. S těmito myšlenkami se odebírám do koupelny a následně se začnu připravovat na nový den. Jenže ne každé ráno a ne každý den je takový. Jsou dny jako je ten dnešní.
Ráno, nebo spíše dopoledne, se probouzím celá upocená ze snu. Budík jsem ve spánku zatípla, takže je už půl desáté. Přesně si pamatuji ten sen, co se mi zdál. Sen, který byl daleko lepší jak realita. Sakra! Celá rozlámaná se ještě půl hodiny převaluji a koukám do telefonu. Na instagramu vidím plno krásných fotek a storíček, co kde kdo už dnes stihl. Z postele se dobelhám k zrcadlu. "Ale ne! Co mi to zase vyrašilo na čele za hrůzu?" Poté si všímám pytlů pod očima, což mě přivádí k tomu, že mám jedno oko menší než druhé. Na hrudníku dvě cosi, co se dá sotva nazývat poprsím. Včera jsem se přejedla a dnes mám pěkně nafouklé břicho. No a když si přejíždím rukou po nohách, všímám si té ošklivé pomerančové kůže, všem známé jako celulitida. Nešťastná se přesouvám do koupelny a celý den se už následně odvíjí od mého nešťastného rána.
Rozumíme si, děvčata? Všechna máme své nedostatky a své dobré a špatné dny. A každá sebehehezčí slečna na instagramu nemá dokonalý život jako to vypadá. Někomu bylo přidáno tady a někomu tam. Já mám sice krásné pevné nehty a husté vlasy, ale mám problematickou pleť. Mám kamarádky, co to mají přesně naopak. A někdo má štěstí v lásce a někdo zase v kariéře. A někomu jde matika a jinému čeština. A hlavně co chci zmínit! Na instagramu vidíte jen fotku. Víte co je to za úsek z celých 24 hodin dne? Fotka se exponuje dejme tomu průměrně 1/100 sekundy a to je sakra malý moment! A ačkoliv mi matika vždy šla, tak po mně nechtějte, abych vám to tu dopočítávala. Prostě vidíte jen tu 1/100 z jedné sekundy z celých dvaceti čtyř hodin a zbytek už ne. Jak tedy můžeme posuzovat životy ostatních na základě tak kraťoulinké, až zanedbatelné jednotky?
SHARE:

1 komentář

  1. Souhlas :) a bavi mě, jak tady na blogu vždycky ukazes ještě trochu jinou tvař jak na videich
    Sarushef blog

    OdpovědětVymazat

Blogger Template Created by pipdig