Když místo *plop* zazní *cink* | Vendula Jirmannová

úterý, října 31, 2017

Když místo *plop* zazní *cink*


A zátka padá na zem.. Dlouho tu nebyl žádný článek pod vlivem C2H6O aneb ať žije wikipiedie. Stále je to jen život mladé dívky, která občas neví kudy kam. Nikdy jsem si nehrála na dospělou. Dělám rozhodnutí pouze tak, jak je cítím. A občas cítím, že cesta kterou jdu, není ta správná. A to ať už se jedná o cokoliv. A to, že si občas někdo o mně myslí, že jsem dospělá.. Občas možná dělám dospělácká rozhodnutí, občas to možná i tvrdí mé datum narození v občance. Nu kdo ví. Jsem to stále já, bez ohledu na věk, zařazení do skupiny dospělých či dětí, bez chlapa či s ním.
A přesně teď vím, že tohle není to, co jsem vždy chtěla. Pokud mě znáte více, asi víte, kam tím mířím. Chtěla jsem do Prahy za svobodou, ale aktuálně tu jsem spíše opět jen svázaná v kazajce, ze které ale je cesty úniku. Je to těžká a bolestivá cesta, ale je tu. A cítím, že já se po ní chci vydat. Pokud jednou mám být opravdu dospělá, tak právě teď. Protože přesně teď poznám, jak na tom jsem. Alespoň teď, se třetím ciderem.
Celý život, už od narození, posloucháme rady, tipy a názory na náš život. Tohle bys měla, tohle ne, takhle je to správně a nedělej to, tohle je špatně. Proč? Pokud vynechám výchovu, tak proč bychom si měli nechávat neustále do něčeho kecat? Beztak se znám a vím, že si vše ve finále udělám podle sebe. Proč se musím věčně trápit a v posledních chvílích se rozhodut dle svého uvážení? Bude mi dvacet. Těšila jsem se na svobodu. Ale kde je, když ji nejvíce chci?
Asi všem by se nám líbilo ráno vstát, nemuset nic, jít do kavárny sem a tam, dát oběd i večeři v nejluxusnějších restauracích, ve volné chvíli nakupovat v Pařížské.. Jo, zní to fajn, ale i to by nás po čase přestalo bavit. Člověk prostě v životě potřebuje nějakou povinost. Ale musí být ta povinost akceptována okolím? Nemůže to snad být něco, při čemž bych byla spokojená já a zároveň mi vydělávala? Jsou věci co mě baví, věci co miluji. Nemůžou být mimo koníčku zároveň i zdrojem mého příjmu?
Víte.. Když píšu články pod vlivem C2H6O, často je ani po sobě druhý den nečtu. Čtu je až po delší době, abych viděla, jak se myšlenky mění. Den ode dne jsou jiné. Večer když jdu spát, ráno když vstávám. Jen fajn mít jistotu. Ale chci mít jistotu a být i šťastná. A pokud to tak nejde, musím změnit onu jistotu. Protože mít jistotu a být nešťastná.. to přeci nejde. Sladké sny. :)

P.S.: Ráno sem hodím fotku
SHARE:

2 komentáře

  1. Vendy, tak tenhle článek se ti neskutečně povedl. Občas mám pocit, že to, že jsem dospělá, může o mně tvrdit maximálně jen to datum v občance, já si tak vůbec nepřipadám. Vlastně ani nevím, jaká je přesně definice dospělosti, ale ať už jakákoliv, tak si jsem jistá, že já do ní moc nezapadám a vlastně bych do ní zapadat ani nechtěla. Mým snem vždycky bylo žít v Praze, měla jsem takovou tu naivní představu, že to je město, kde můžu cokoliv, kde bude sama sebou, kde jsou neomezený možnosti.. Jsem tu třetím rokem a paradoxně čím dál tím víc unikám někam jinam. Zrovna teď hodně přemýšlím nad tím, co bude příští rok, až se mi snad podaří dokončit bakaláře. Jako dospělá bych to už asi měla vědět, co chci, ale já to tak nějak pořád nevím a jsem s tím v naprostém souladu, vím, že to jen tak nevymyslím, a tak čekám na nějaký impulz, který mě nasměruje.
    P.S. Poslední odstavec je přesně takový, jako kdybys ho okopírovala z mojí hlavy, jsem ráda, že v podobných myšlenkách nejsem sama :)

    Another Dominika

    OdpovědětSmazat
  2. Krasne napsane...
    Ten pocit svobody jsem si taky predstavovala... No ono spis prislo vic povinnosti a min casu na sebe... Spis se to rok od roku zhorsuje, obavam se, ze pokud neslevim ze svych naroku (hlavne tech moralnich), jinak to nebude...:-)

    OdpovědětSmazat

Blogger Template Created by pipdig