S vínem o víně v Signature Restaurant | Vendula Jirmannová

pondělí, srpna 28, 2017

S vínem o víně v Signature Restaurant


Asi bych se musela po sto padesáté opakovat, kdybych opět zmínila ono slovo. Asi již správně tušíte, že myslím slovo prokrastinace. A tudíž po sto padesáté prvé, prokrastinace je svině zlo a já opět vše odkládám na, ne poslední chvíli, ale na po-poslední chvíli. A takže opět malé *pup,* kdy špunt vyskočí z lahve a já lovím ve svých opileckých myšlenkách, jak krásně nám bylo v Signature Restaurant.
Mohla bych začít u toho, jak jsem se sešla v Praze na hlavním nádraží s lidmi, které vlastně vůbec neznám. O tom, jak jsem poprvé jela Regiojetem, kde jsem již při první sklence zjistila, že jsem potkala stejné milovníky vína, jako jsem já. Jak jsem ne poprvé byla v Brně, ale poprvé jela v Brně taxíkem. A vlastně vůbec, už moc mluvím. Mluvím o věcech, které nikoho nezajímají. Poposkočíme.


Miluji věci co mají příběh. Miluji snílky. Miluji lidi, co si jdou za svými sny, ať už je stojí cokoliv. A přesně na tom a těch všech stojí Signature Restaurant. Místo, které si naprosto zamilujete. Možná moc "milovat" na jeden odstavec, ale to jsem prostě já. A ještě jedno "miluji" pro lidi, kteří nemají problém s otravnými vegany a sestaví vám speciální meny. A to jsou ty naše zlaté české ručičky a dušičky. A pak mi někdo tvrďte, jak jsou Češi zlí a nenávistní. To se jen vídáte se špatnými lidmi.


Upřímně.. Asi bych kecala, kdybych měla říct, kolik jsme toho přesně ochutnali a kolik jsme toho vypili. Byla toho ale opravdu spousta. Spousta výborného jídla a výborného vína. A zas a znovu. Ti z vás, co mě znají osobně, asi vědí, že jsem stydlín. Ale dobré víno sbližuje. A tak jsme si krásně celý večer povídali. Nejprve jen mezi námi pozvanými, později i s majiteli a ve finále s kuchařem. A i o něm a pro něj mám malý speciální odstaveček o něco níže.


Musíte se narodit v Náchodě, vyrůstat s rodiči v malé vesničce vedle většího Červeného Kostelce, přestěhovat se do Prahy a být pozván do Brna, abyste zjistili, že svět je malý. Tak malý, že právě kuchař pochází z Červeného Kostelce. Člověk, kterého tu dnes snad nikdo ani nezná, ale přitom měl tu čest pracovat v zahraničí a vařit například i pro Julii Roberts. Jsem já tak neinformovaná, nebo se tu o tom jen prostě nemluví? Obrovská škoda a za mě zas a znovu klobouk dolů pro Pavla.


V neposlední řadě už můžu jen dodat, že večer byl opravdu krásný a já si ho neskutečně užila. I přes to, že mi chybí fotky dezertů. I přes to, že vína bylo opravdu hodně a cestu na pokoj si vybavuji více než matně. I přes to, že jsem zaspala snídani a málem i odjezd na vlak. I přes to, že mi ve vlaku nebylo zrovna nejlépe. I přes to.. Hlava mě nebolela, víno se pilo kvalitní. A stejně tak mi i právě teď stoupá víno do hlavy a já začínám motat páté přes deváté a sedmé přes šesté. Ale to nevadí, vy mě tu už takovou přeci znáte. 


SHARE:

3 komentáře

  1. Vypadá to krásně ! Ač je to hanebné restauraci mám relativně kousek ale ještě jsem v ní nebyla....snad se to na podzim spraví :). Přes léto vy sedávání v restauracích není nikdy moc čas :).

    LenaČerge

    OdpovědětSmazat
  2. Všechny pokrmy vypadají skvěle :)! Moc hezky sepsaný článek, Vendy.

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětSmazat

Blogger Template Created by pipdig