Práce jako priorita | Vendula Jirmannová

pátek, června 02, 2017

Práce jako priorita


Poslední dobou bojuju s tím, jak okolí přistupuje k životu. Jako mladá dospívající slečna vidím trochu více do společnosti, která si začíná tvořit svojí budoucnost. Je naprosto přirozené, že si vybíráme školu, hledáme ideálního partnera, plánujeme a představujeme si, kde bychom jednou chtěli žít a přitom jediné co se zatím děje, přítomnost si necháváme přetvářet v minulost, která je vnímána jen jako stres, smutek a nejistota.
Co budeš studovat, co když se nedostaneš na vysokou školu, bez maturity tě nikdo nezaměstná, v zahraničí na tebe nikdo nečeká... Věty, které slýcháme denně, že už je jen necháváme proplouvat hlavou a stává se z nich obyčejná fráze, která ztrácí svůj původní význam. Je samozřejmě důležité myslet na naši budoucnost, ale musíme se kvůli tomu trápit a být neustále ve stresu? Denně se setkávám s názory i komentáři typu, že maturita je v dnešní době pro zaměstnavatele málo. A opravdu musím být zaměstananá?
Nevím jak vy, ale já vyrostla v rodině, kde jsou oba rodiče podnikateli. Jsem tedy vychovávaná v tom, že volna jsou neplacená, ale můžou být v podstatě kdykoliv, respektive kdy si je udělám. Připadá mi to díky tomu svým způsobem přirozené a asi nedokážu představit, že bych měla šéfa, který by mi určoval co a jak bude. Nechci se tímto dostat do fáze, kdy si budete myslet, že jsem rozmazlená holčička, která pracovat nebude. Jen spíše v mých osobních vizích mířím k tomu, že chci být sama svým pánem, což už jsem ve své podstatě i teď. Ne tak jak bych si představovala, ale jsem.
Mohla bych se tu teď vyzpovídávat o tom, co bych jednou chtěla opravdu dělat, ale nerada své sny a plány na dobu nejbližší i pozdní zmiňuji. Bojím se, že bych zklamala nejen vás, ale především sebe. K tomuto článku mě dostala část komentáře u mého z videí, kdy mi slečna/paní napsala, že si nedovede představit, jak jednou budu chodit do práce. A i když jsem jí oponovala, že jsem si zažila práci, kdy jsem vstávala v pět ráno, vracela se v pět odpoledne strhaná, musela uklidit, navařit si jídlo a vydělávat sama na sebe, tak i přes to si říkám, že si možná také nedovedu představit, jak budu chodit do práce. V mé hlavě jsou raději myšlenky, kdy se práce stane mým koníčkem, kdy mi můj koníček bude vydělávat a nebudu tomu muset říkat práce.
Každý z nás je osobnost a tvoří si sám svoji budoucnost. Budoucností může být myšlena rodina, bydlení nebo i zmiňovaná a několikrát opakovaná práce, která je asi základem všeho, jelikož bez ní nebude na bydlení ani na uživení rodiny, nicméně nebuďme tak jednotvární a nepředstavujme si ji jen jako dřinu ve fabrice na tři směny a přemýšlejme nad něčím hezčím jako je svoboda a vlastní pracovní doba. Není k tomu všemu snadná cesta, ale jde to. A když to nedopadne, je důležité vědět, že jsme to alespoň zkusili.
SHARE:

4 komentáře

  1. Je dobré, že nad tím takto přemýšlíš a děláš si v hlavě představi, to je asi nejdůležitější základ a jestli budeš podnikat a mít volno kdy se ti zachce, nebo makat pod někým, je čistě tvoje věc, je to o štěstí, o financích - to je asi vždycky a o tom, jak se budeš snažit při plnění svých cílů a plánů.:) Každý to má v té hlavě jinak a každý směřuje jinam.:) Držím palce v budoucím zaměstnání, nebo škole, nebo čemkoliv.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  2. Oba moji rodiče jsou podnikatele i přítel proto můžu říct že je to fakt dřina a občas i nejistota práce. Ovšem jako myšlenka 💭 a představa je to super. Přeji aby ti to vyšlo.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem z rodiny podnikatelů a musím s tebou souhlasit. Nedokážu si představit mít někoho nad sebou, doufám, že se budu moct živit tím, co mě baví, protože by mi myslím v nějaké běžné (třeba kancelářské) práci bránila spousta dalších věcí než jen nesouhlas s tím, že to je to, co slovo práce nejvíc vystihuje. :/ Každopádně v té potřebě lidí, co tohle neustále říkají, vidím něco jako nedostatek vlastních zájmů a asi i motivace dělat něco jiného. V podstatě si takovou prací zvolí ,,pohodlný" způsob života, protože si odpracují určité hodiny, jdou domů, vypnou... neříkám, že to takhle bude u každé práce, najdou se i lidé, které to baví, ale ti by podle mě neměli potřebu tohle říkat.

    OdpovědětVymazat
  4. všechno se krásně říká, ale někdy hůře koná. můžeme si vysnít a naplánovat ledasco, ale když pro to neuděláme vůbec nic, tak se to nestane. dnešní doba je vzhledem k budování vlastní kariéry děsně úzkostné a teenageři, i lidi do třiceti můžou bejt zmatení sami ze sebe, protože někdy neví, co by měli dělat, co by pro ně bylo nejlepší, jestli si vybrat to, nebo radši tamto, co když se rozhodnou šptně? já hru na sbírání titulů nemám ráda. dneska má vejšku kde kdo, i lidi, u kterejch tomu ani nechceme věřit. podle mě je důležitější než tituly zápal pro obor, když to člověka doopravdy baví a zajímá, potom se do toho snadno dostane, získá praxi a snáze se uchytí po pracovní stránce. kdežto když si někde jen tak něco vystuduje, aby se neřeklo, protože kdo nemá vejšku, jako by nebyl, tak to prostě neni ono. já vejšku nemám, jen střední a vošku a jsem přesvědčená o tom, že je důležitější praxe, než diplom. i když někdo nemusí dlouho vědět, co přesně chce dělat, neměl by dělat něco jen pro to, že to v očích druhých dobře vypadá. pak to chce trochu sebereflexe a časem člověk určitě zjistí, k čemu by ho to mohlo táhnout.

    OdpovědětVymazat

Blogger Template Created by pipdig