These days are over.

Raději se ani nekoukám, jakými slovy začíná každý článek tohoto typu. Jistě je tam plno slibů, jak bude každý měsíc, a přitom já si vzpomenu jednou za čtvrt roku nejčastěji. A tak jsem zas a znovu otevřela galerii telefonu, vybrala největší srdcovky (až na screeny konverzací) a zase se vám pochlubím, jak se můj život mění a vyvíjí.

Český Krumlov | Kleť

Český Krumlov jsem poprvé navštívila, když jsem byla v osmé třídě. Nebo v sedmé? Tak či tak jsem byla malé škvrně a v tu dobu mi umění nic neříkalo. Prahu jsem nechápala, architektura mě nebrala. A i tak mě to město neskutečně uchvátilo. Loni před maturitou jsem se tam chtěla zajet znovu podívat. Nicméně vzhledem k situaci, že od našich se tam jede vlakem šest hodin, mohla bych tam vystoupit a hned naskočit na vlak zpět. Výpravu jsem tedy přesunula na pomaturitní období a stejně se má slova jen proměnila v plán, která se přesunula na dobu neurčitou.

Jak vybrat správný odstín makeupu

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem chodila do drogerie a na ruce zkoušela odstíny makeupů. Vybírala jsem si většinou z pěti nabízených odstínů a v 99% případů sáhla po tom nejsvětlejším. A ačkoliv bledule opravdu jsem, nikdy mi makeup nesedl. Buď byl moc růžový, nebo moc žlutý. Sakryš, jak se v tom má člověk vyznat a co teda vlastně dělá špatně? Jelikož nebylo na výběr, doháněla jsem vše korektorem a pudry. A to by byl příběh o tom, jak jsem celou pubertu chodila se směšně vypadající maskou na obličeji, z pod které stejně vylézaly pupínky.

Smile with me

Říkala jsem si, že tu dlouho nebyl žádný outfitový článek. Jenomže.. já v poslední době módu nějak ani neřeším. Připadá mi to děsně povrchní. Ale pořád tam kdesi vzadu sedí ta malá sebestřední já, co křičí "starej se o mě, uprav mě, učeš mě.." A jelikož jsem byla zhruba týden zpět s Fínou na zmrzce a cvakla mi pár fotek, řekla jsem si, proč je sem nehodit. Sice tu nemáte žádné detaily, ale to snad ani není potřeba.

Sněžka

Vendulo, jsi ostuda! Od našich to na Sněžku daleko opravdu nemám a přesto jsem tam nikdy nebyla. Tedy.. Do tohoto víkendu. Opět sem tahám tu maturitu, nicméně v jejím období jsem si uvědomila, že všichni chtějí objevovat svět, ale nikdo pořádně nezná a neviděl domovinu. Přitom Česko má tolik krásné přírody a architektury. Miluju procházet se Prahou, ale aktuálně jsem na vážkách, jestli mě ještě více nenaplňuje právě ta příroda. Je krásné pozorovat, co dokázala lidská ruka, to ne že ne, ale co teprve sledovat co dokázala sama příroda. Impozantní věci!