Proč jsem skončila se školou?

Poslední dobou nemám zrovna dvakrát největší chuť natáčet na youtube. Na jednu stranu, ačkoliv mi je jen dvacet, si říkám, jestli už na to nejsem stará. Nebo je to tím, že toho mám plné zuby, nebo si prostě chci dát jen pauzu? Nevím. Třeba mě to jednou zase naplno chytne a nebo mě to bude opouštět i nadále. Těžko říct. Nicméně mám pár videí v plánu, jen se do ničeho nechci nutit, až to příjde tak to bude, protože vše je tak, jak má být. A to vždy.

Co je minerální kosmetika

Když jsem s blogováním začínala, nepoužívala jsem žádný makeup, možná snad ani ne pečující kosmetiku. Bylo mi tehdá zhruba 11 let. S přicházející pubertou a nastávajícím zrodem akné na mé pleti jsem si nedokázala představit den bez makeupu. Čím starší jsem byla, tím více mě má pleť trápila a já zkoušela stále nové a nové produkty. Makeupy s nejvyšším krytím, nejprve nejlevější z drogerie, následně nejdražší z parfumerie. Postupem času jsem si uvědomovala, že čím jednodušší složení, tím lepší. Čím více přírodních složek, tím lépe pro moji pleť. A tak jsem objevila Annabelle Minerals. Kosmetiku, ke které se nyní zas a znovu vracím a i s malým bonusem. Domluvili jsme se, že pro vás budu psát jeden až dva články měsíčně ohledně této značky a jejich produktů, které vám budu postupně představovat. Jo a já nebudu používat nic jiného - což je mimochodem čistě mé rozhodnutí. Chci si za tím vším stát a být k vám upřímná.

Zdravá duše v nemocném těle

Zvláštní pocity honící se mojí hlavou. Za svůj život jsem prošla, asi jako každý, neuvěřitelným posunem. Dříve, jakobych to nyní viděla žive, jsem si přála chodit o berlích a mít nohu v sádře. Naneštěstí se mi to nikdy nepodařilo. Pro jednou jedinkrát v sádře byla ruka a nešlo ani o zlomeninu, spíše jako o nalomeninu. Měla jsem i jednu vtipnou zlomeninu. Podélně nalomený prostředníček na noze, za který se mi i pan doktor vysmál.

Prdy od protinožců

Barevné či černobílé pohádky plné neskutečného. Příběhy které se nám promítají jako film, vytváří se kdesi hodně hluboko v nás a jsou tak nezapomenutelné, jako by byly skutečností. Ale nejsou a nikdy nebyly. Budou? Občas mi připadá, že si jen tak plavu tím svým krátkým životem. Jindy se brodím po kolena a přeji si opět jen zlehka proplouvat.

Nenávratně za námi

No jéje. To jsem si zase vymyslela název, jakoby se stalo něco děsného a byl tomu konec. Vůbec ne. To jen opět Vendulka půl hodiny vymýšlela název a dostala ze sebe jen tohle. Dnes se opět podíváme na uplynulé dny. Navazuji zhruba na dny od návratu z Milána. Sakra, dost se toho opět událo a můj život je celý jiný. Tak nějak si říkám, jestli je normální, že můj život plyne stylem jakým plyne. Jsem ráda, ne že ne! Miluji svůj život den ode dne více. Jen mě šokuje, jak se mi při ohlédnutí pár týdnů zpět otočil celý svět nejen vzhůru nohama.