Zdravá alternativa tiramisu

Možná někteří z vás vědí, že pečení bylo vždy mé hobby. Tedy alespoň do doby, co jsem žila s rodiči. Bavilo mě péct dezerty, které jsem se snažila rozluštit z maminčiny kuchařky, které jsem si postupem času přizpůsobovala své chuti a později i zdravějším alternativám. Jenomže po přestěhování se do Prahy na to nebyla uzpůsobena kuchyň a především mi chyběli lidé, kteří by mi pomohli se snědením mých výtvorů. Proto se tu dlouho dobu ani žádný recept neobjevil.

Nové číslo na konci

Nový rok, stejná já. Instagram zaplavený poohlédnutím se za uplynulý rok. A já se tomu také nevyhnu. Jen ne na instagramu, nýbrž na blogu. A ne 1. 1., ale 7. 1. A ačkoliv to jako každý rok opět neskutečně rychle uběhlo, nechápu, kam se všechny ty věci nacpaly. Mám dojem, jakoby včera bylo všechno stejné jako dnes. I předevčírem. A jak tak pokračuji, pořád je vše stejné. Ale přeci jen 1. 1. 2018 bylo vše jinak.

Přírodní kosmetika, která za to stojí

Dříve mě přírodní kosmetika nijak zvlášť nezajímala. Nedokázala jsem si v hlavě sečíst jedna plus jedna a uvědomit si, že i my, jakožto lidé, pocházíme z přírody a tudíž chemie není to pravé ořechové. Lákalo mě zkoušet a používat co nejdražší a nejkomerčnější kosmetiku na trhu, dokud jsem neobjevila minimalismus, udržitelnost a veganství. A ačkoliv vegankou již nejsem, stále se mě drží zájem o ekologii, udržitelnost a s tím i pojená přírodní kosmetika a značky, které jsou nejen kvalitní, ale mají i něco navíc. Ale jsem jen člověk a nechytejte mě za má slova. Občas udělám krok vedle nebo dělám kompromisy, ale o tom již více v průběhu článku.

Zase se stěhuji.

Jsou fakta, která bych si měla dávat do životopisu. Jedním z nich je stěhování. Speciální dovednost. Za dva roky mě to čeká po čtvrté. Nicméně pro změnu se tentokrát nestěhuji po Praze, nýbrž mimo Prahu. Moment. Vendulo, opravdu? Ty? Ano. Prahu miluji nadevše, ale jsou lidi, které ve svém životě stavím na vyšší příčky než město, ve kterém žiji. A tak jsme si jednoho dne s přítelem řekli, že začneme hledat a půjdeme do toho.

Pohádka na filmu.

Všechno se to tváří jako pohádka a je to krásný. A proto neustále čekáš, co se kdy posere. Omlouvám se za to slovo, ale jinak to prostě nejde. Bojíš se, protože víš, že tak život chodí. Jsi optimista, ale nedokážeš se přes to dostat. A pak ti prostě musí říct, že se to posralo už dávno. A že pracujeme na záchraně. Všechno je to jen o úhlu pohledu. Buď budeš čekat a nebo tomu dáš volný průběh a víš, že to krásný tě teprve čeká.